Kazuo Ohno

Jeden ze zakladatelů a největších guru butó.

Kazuo Ohno se začal věnovat butó v padesátých letech minulého století, kdy se setkal s mistrem a inovátorem butó Tatsumi Hijikatou. S Hijikatou pracoval ještě mnoho let poté a vytvořil s ním i dvě svá nejvýznamnější díl : Má matka a Mrtvé moře, ve kterém hrál se svým synem Yoshito Ohno.

Proslavila ho i sólová inscenace La Argentina Sho (Pocta La Argentině), kterou pro něj Hijikata režíroval-choreografoval v roce 1977. Věnována bylo slavné španělské tanečnici Antonii Mercé, známé jako La Argentina, kterou viděl Ohno na scéně v roce 1926. Za tuto inscenaci získal vemi prestižní japonské ocenění Dance Critics' Circle Award a díky tomu, že s inscenací cestoval dlouhou dobu po festivalech v Evropě, ovlivnil tak i evropský pohled na současné japonské divadelní umění. V roce 1981 debutoval dokonce i v Americe.

Z jeho dalších děl se vryly do paměti zejména inscenace: Vodní lilie, Ka Cho Fu Getsu' (Květiny-Ptáci-Vítr-Měsíc) a Cesta do nebe, cesta do země. V roce 1993 získal cenu Kanagawa Prefecture, v roce 1998 kulturní ocenění města Yokohama a také ocenění Michelagelo Antonioni Award za umění v roce 1999.

Ohno za sebou nechal velký umělecký odkaz. Po celý život se snažil o emancipaci celého směřování butó. V roce  1949 založil taneční studio a Dance Studio in 1949 a v roce 1961 Kamihoshikawa studio in 1961 v Yokohamě, které sloužilo pro přípravu choreografií a zkoušky. Pod vedením jeho syna Yoshito Ohno pokračuje taneční studio dále. Organizuje  workshopy, produkuje představení a vytvořilo i speciální  archiv butó stylu. 

Kazuo Ohno přinesl butó svou teorii mrtvého těla, jakési transparentní entity, která je oproštěná od napětí či zvyklostí a do níž tanečník vkládá emoce tak, aby se mohly samy projevit.

V úterý 1. června 2010 zemřel na zástavu dechu v japonské Yokohamě. Bylo mu 103 let. Říkalo se o něm, že již jeho pouhá přítomnost byla uměleckým faktem.